Totalitní doktríny Fašistická právní filozofie - PowerPoint Presentation

Slide1

Totalitní doktríny

Fašistická právní filozofie

Stát, jeho zřízení, vztah k jiným organizacím a k jednotlivcům tvořil důležitý prvek ideologie fašismu

Vůdci i jejich fašistické ideologie se vyznačovali hlubokým pohrdáním institutem práva

Otevřeně preferovali účinné jednání, čin, aktivismus

Carl Schmitt (1888 – 1975)

Německý právní a politický teoretik

V roce 1933 vstoupil do NSDAP a angažoval se jako nacistický politický teoretik

Po válce byl zatčen a odešel do ústraní

Carl Schmitt – teorie

Odvolával se na myšlenkové tradice Machiavelliho a Hobbese

Stát by měl být výrazem jednoty společenství, které je v něm zorganizováno proti nepřátelům

Suverenita státu vylučuje podléhání právu – idea právního státu nemůže být v praxi aplikována, jestliže by to přímo ohrožovalo existenci státu

Právní věda v nacistickém Německu

Nacistické právní myšlení se v mnoha směrech odchýlilo od konceptů tradiční právní nauky

Právní věda se především toužila

vypořádat s ideou právního státu

Vůči právu pozitivnímu, chápanému jako právo obsažené v zákonech, byl do protikladu stavěn konkrétní právní pořádek

„

Pramenem práva není ve skutečnosti zákon, ale duch národa

.“

Koncepce práva jako politického rozhodnutí

Princip „kdo má moc, ten tvoří právo“

Vůle vůdce byla právem, i když byla vyjádřena neformálním způsobem

Nacismus vytvořil svébytný systém tzv.

vůdcovského státu

Byla překonána dělba moci v horizontálním smyslu – legislativa a exekutiva se sjednotila v rukou vůdce

Byla také eliminována dělba moci ve vertikálním smyslu

Prameny práva – genetické hledisko

Prvotní pramen práva

– rasově podmíněný

právní cit panující v určité společnosti

– právo tvoří

pouze panující právní cit

Prameny práva zjeveného

:

Právo projevené

– normativní síla skutečnosti, formální rozkaz politického vedení

Doplňování práva

– nepřipouští mezery v právu, protože tam, kde mlčí zákon, lze vždy najít odpověď v duchu národa

Prameny práva – statické hledisko

Právo vrozené

– obecné přesvědčení

lidu o správnosti, které najdeme v duši lidu nebo duši rasy

– vyplývá z

 přírodou daných sociálních instinktů lidí

Právo dané

– zákony a

jiné právní normy, ale dají se zde zahrnout také rozsudky, smlouvy

– pokud právo

dané právu vrozenému odporuje, má přednost právo vrozené

Marxistická právní filozofie I.

Právo má třídní charakter

– je tedy produktem a mocenským nástrojem třídy, která právě teď vládne

Právo patří k ideologické a institucionální nadstavbě společnosti

– stát a právo jsou ekonomicko-společensky podmíněné jevy soudobého třídního postavení

Právo vychází z proletářské revoluce

– právo kapitalistického státu nemůže být odstraněno reformním zákonodárstvím, ale pouze rozsáhlou sociální proletářskou revolucí

Marxistická právní filozofie II.

Jednota bytí a

mětí

– zákonodárná moc nevytváří zákon, pouze jej odhaluje a formuluje

Teze o tendenční jednotě práva a morálky

– splývá dohromady morální přesvědčení, ekonomické zájmy a případně výkon moci dělnické třídy a jejího státu

Po uskutečněném přechodu od socialismu ke komunismu stát a právo odumřou

– odpadá nutnost existence státu jako organizační formy veřejných záležitostí a s tím také nutnost existence práva – utopická představa

Pjotr Stučka

(1865 – 1932)

Původem z Lotyšska

Jeden z duchovních otců sovětského revolučního práva

Ministr spravedlnosti RSFSR

Předseda nejvyššího soudu RSFSR (1923 - 1932)

Stučka – první „sovětská“ teorie

Definice

práva z roku 1919:

Soustava

společenských vztahů odpovídajících zájmům vládnoucí třídy a chráněných její organizovanou

silou

.

Právo je objektivní jev, který existuje nezávisle na pozitivním právu

Dodržování práva je důsledkem logiky sociálních vztahů a jen odvozeně důsledkem státního donucení

Stučka – teorie pro praxi

Stučkova

teorie odpovídala potřebám počátku 20. let 20. století v Rusku

Dosavadní právo bylo zrušeno, nové právo existovalo jen v zárodcích – dekrety a „socialistické právní vědomí“

Právo je kontrarevoluční silou, která brzdí přestavbu společnosti

Jevgenij

Pašukanis (1891 – 1937)

Sovětský právník a teoretik práva

Jeho nejvýznamnějším dílem je spis Obecná teorie práva a marxismus

Roku 1937 popraven jako nepřítel lidu, rehabilitován byl roku 1956

Pašukanis – směnná teorie

Rovnocennost

založená na výměně zboží (komodit)

je hlavním

znakem

práva. Premisy

směny jsou přirozenými premisami lidských vztahů.

Protože právo vzniká, rozvíjí se a existuje pouze na základě směny zboží, jedná se o buržoazní institut.

Když získá produkt práce kvalitu zboží a stane se nositelem hodnoty, člověk se stane právním subjektem a stane se nositelem práva.

Proto

je veškeré právo soukromé, jelikož vychází ze směny

.

Právo historicky začíná v momentu sporu (soudního procesu). Spor je skutečnou příčinou vývoje právní nadstavby.

Pašukanis – odumření práva

Buržoazní právo je nejrozvinutějším a historicky posledním typem práva, nejedná se ale o ideál, na jehož základě by se mělo vytvářet právo nové, lepší – má odumřít.

Odumírání je charakterizováno jako

vytěsnění směny

a tím právních vztahů mezi podniky plánovaným hospodářstvím.

Dosažení komunismu znamená odumření práva, tedy jeho zmizení ze všech společenských vztahů.

Přechod ke komunismu není přechod k novému právu, ale zbavení se ho. S tím zmizí i stát – ne s likvidací tříd, ale teprve až práce nebude životním prostředkem, ale potřebou.

Pašukanis – odchylka

Ortodoxní komunistická koncepce považuje právo za výraz vůle vládnoucí třídy –

Pašukanis

se odchýlil od přijímané doktríny.

Tvrdil, že tento pohled na právo byl jenom určitá banalita, která nedokázala odhalit skutečnou podstatu fenoménu práva

Právo je sice postaveno na ideologických procesech, ale i objektivních sociálních vztazích.

Ostře se postavil proti

Stučkově

definici pojímající právo jako systém vztahů korespondující se zájmy vládnoucí třídy a který tuto třídu chrání organizovanou silou.

Směnná teorie se též vymezovala proti normativismu – právo není jen souborem pravidel, ale vychází ze sociálních vztahů.

Andrej Vyšinskij (1883 – 1954)

Sovětský právník, politik a diplomat

Generální prokurátor SSSR (

1935 – 1938

)

Ministr zahraničních věcí (

1949 – 1953

)

Proslul svým postulátem, že korunní důkaz je samotné přiznání obžalovaného

Instrumentální přístup

Vidí v právu pouze

nástroj

kontroly

, který

slouží

vládnoucí

třídě:

„Právo je souhrnem pravidel chování,

vyjadřujících

vůli vládnoucí třídy,

stanovených

zákonným způsobem,

jakož

i obyčejů a pravidel

soužití, potvrzených

státní mocí,

jejichž

užívání je zajištěno donucovací státní mocí

za

účelem ochrany, upevnění a rozvoje společenských vztahů, které prospívají a vyhovují vládnoucí třídě.“

Kritika Stučky a

Pašukanise

Právo není soustavou společenských poměrů, ani formou výrobních poměrů

Odumření práva může nastat až na nejvyšším stupni vývoje komunismu (celá planeta bude ovládnuta komunistickými režimy)

Do té doby je v rámci diktatury proletariátu právo nástrojem boje s kapitalismem

Nacistický a marxistický přístup

Rasový princip

Pohrdání právem a právní vědou

Důraz na obsahovou stránku

Právo je prostředek legitimace moci

Třídní princip

Právo je účelový nástroj

Objektivní charakter práva

Právo je prostředek legitimace moci