Vačnatci (materiál slouží pouze k výukovým potřebám školy) - PowerPoint Presentation

Slide1

Vačnatci(materiál slouží pouze k výukovým potřebám školy)

Slide2

Znáš mě?

Slide3

Slide4

Slide5

Slide6

Slide7

Klokan stromový

Mládě ve vaku

Obr. 5

Slide8

Kuskus pozemní Koala medvídkovitý

Slide9

Vačice opossum

Slide10

Vakoveverka létavá Vakoplšík létavý

Slide11

Vakokrt písečný Vombat obecný

Slide12

Vakovlk tasmánský Tasmánský čert = Ďábel medvědovitý

Slide13

Slide14

Zajímavosti:

Slide15

Koala medvídkovitý

Koala

medvídkovitý

známý také jako medvídek koala, je jedno z nejznámějších australských zvířat.

Slovo koala je domorodého původu a znamená “nepije”.Koaly se vyskytují prakticky po celém východním pobřeží Austrálie. Jsou to potravní specialisté - živí se listím a kůrou

blahovičníků a to jen některými druhy.Blahovičníkové listy obsahují velké množství vlákniny a terpeny, které způsobují, že eukalypty jsou pro většinu zvířat jedovaté. Je v nich jen malé množství bílkovin a jejich

energetická hodnota je tedy nízká. Koaly proto musí šetřit energií. Mají velmi pomalý metabolismus, extrémně malý mozek a spí až 20 hodin denně.

Slide16

Krmí se většinou

v noci

. Průměrná koala denně zkonzumuje 500 g listí. Koalí játra jsou

schopná odbourat škodlivé látky obsažené v potravě a díky velmi dobře vyvinutému slepému střevu a

symbiotickým bakteriím může koala zužitkovat i tak málo živin, které listy obsahují. Koala nepije tekutiny, veškerou vodu přijímá v rostlinné potravě.Způsobem života se koaly nejvíce podobají jihoamerickým lenochodům.

Málokdy opouští svůj strom, obvykle se pohybuje velmi pomalu. Dokáže ale skákat ze stromu na strom a dobře plave.Koaly jsou samotáři, s ostatními koalami se dorozumívá hlasitým voláním, které může být slyšet až kilometr daleko.

Slide17

Mládě je kojeno, ale

také pojídá matčiny výkaly

, které obsahují symbiotické bakterie

, které bude mládě potřebovat k trávení blahovičníkového listí. Stejně jako vombati, i koalí

vak se otevírá dozadu. Zatímco u vombatů je to proto, aby se jim při hrabání nor nedostala do vaku hlína, u koal se jedná spíše o důkaz toho, že se vyvinuly z předků, kteří žili podobným způsobem života jako vombat. U stromového druhu je dozadu obrácený vak spíše nevýhoda.

Slide18

Vačice opossum

Trochu myš, trochu klokan a trochu

opice

Vačice v nebezpečí hraje mrtvou

Vačice opossum je podobná větší kryse. I s dlouhým ocasem na délku měří 50 – 90 cm. Dospělá vačice váží asi 1,5 – 2 kg. Je všežravec, pochutná si na ovoci a zelenině, ale rozhodně nepohrdne ani myší, krysou, vejci, hmyzem, nebo třeba drůbeží

. Žije pouze v noci a jako jeden z mála živočišných druhů je schopná tzv. AKINEZE, čili předstírá, že je mrtvá. Když je v ohrožení života, prostě se převalí na bok, zavře oči, vyplázne jazyk a tváří se, jako že už je pár dnů po smrti.

Slide19

Specialitou jsou částečně protistojné palce na zadních nohou, které jsou díky tomu chápavé, podobné dlaním.

Vačice

má navíc

velmi pružný ocas, pomocí kterého se zavěsí na větev a v této poloze klidně usne.

Mláďata tráví hlavou dolů spoustu času a v této poloze si velmi často hrají. Mláďata se rodí nevyvinutá a absolutně bezmocná, samice je tedy ještě několik týdnů nosí ve speciálním vaku na břiše.

Slide20

Vombat obecný - obří vačnatec s hranatými bobky

Vombat obecný je typický

obyvatel lesů jižní Austrálie

. Tento vačnatec se vyznačuje

zavalitým tělem, hranatou hlavou a hustou hrubou srstí. Vypadá trochu jako medvěd, je to ale vačnatec příbuzný koalám. Taky vypadá jako velmi přerostlý křeček, však si také hrabe nory a živí se převážně trávou. Útočníkům se brání svým mohutným pozadím a jeho bobky jsou velmi suché a hranaté.V dospělosti dorůstají až do délky jednoho metru, hmotnosti až 40 kg,

jsou zavalití a připomínají chlupaté a roztomilé medvědy. Jejich potravu tvoří tráva, kořínky, výhonky a hlízy. Jejich přední zuby se průběžně obrušují a dorůstají.

Slide21

Vombati jsou převážně noční tvorové

, přes den se

zdržují v rozsáhlých norách

, které hloubí pomocí silných končetin opatřených drápy. Jejich rozvětvené systémy nor mohou měřit celkově až 200 m.

Samiččin vak se otevírá směrem k zadním nohám, to aby se do něj při hrabání nedostala zemina. Tito vačnatci mají vzhledem k nízkoenergetické stravě, kterou se živí, velmi pomalý metabolismus. Trávení potravy trvá až týden

. S vodou se vombat také naučil skvěle hospodařit – vodu získá většinou z potravy, močí jen velice málo.

Slide22

Vědci konečně odpověděli na otázku,

proč má trus vombatů tvar krychle

Při pokusech zjistili, že se jsou vombatí

střeva elastická a mohou pod tlakem měnit svůj tvar. Vombatí výkaly pravděpodobně slouží i k vzájemné

komunikaci: vombati je umísťují na vyvýšená místa, aby je případný další vombat mohl prozkoumat a zjistit, kdy tam jejich původce byl, co jedl a zda by neměl chuť se pářit.

Slide23

Obrana

Pokud je

útočník následuje do nory

, nastaví mu svou mohutnou zadní část vybavenou velice silnou kůží, kterou není vůbec snadné prokousnout.

Ani vombatí ocas nenabízí mnoho možností k zachycení predátorem – je velice krátký. Dravci také hrozí poranění od silných zadních nohou, kterými jejich majitel dokáže najednou vykopnout. Když se navíc útočník dostane přes mohutné vombatí pozadí, vombat ho natlačí na stěnu nebo strop nory a dravce tak díky své síle často i rozdrtí.

Slide24

Tasmánský čert = Ďábel medvědovitý

Tasmánský čert kdysi žil po celé Austrálii, ale ještě před příchodem prvních evropských osadníků vyhynul a nyní se

vyskytuje pouze v Tasmánii

. I tamní populace je ovšem nyní vážně ohrožena, decimuje ji choroba označovaná jako infekční rakovina tváře. Jedná se o endemický druh

vačnatce, jinde než na jmenovaném ostrově se v přírodě nevyskytuje. Zoologické zahrady v Evropě ďábly nechovají z důvodu zákazu vývozu těchto zvířat mimo Austrálii.

Slide25

Černé robustní zvíře

velikosti menšího psa

disponuje

silnými čelistmi, které dokáže rozevřít až do pravého úhlu

, a také má velmi kousavou povahou. Setkání ďáblů často provázejí šarvátky, bez pořádných kousanců se neobejdou ani námluvy. Tasmánský čert kouše své příbuzné rád a často. Tento povahový rys je mu nyní jednoznačně ke škodě. A právě tato nátura připravila výborné podmínky pro takřka nepřemožitelného nepřítele – onemocnění, které se zprvu projevuje

vznikem nádorů v oblasti tlamy, krku i čenichu a v horizontu několika měsíců končí bolestivou smrtí nositele, který přichází o zrak a nedokáže se uživit.

Slide26

Lidskými formami rakoviny se od postižené osoby nakazit nemůžeme, každému však zatrne při představě, že by tato nemoc mohla být skutečně infekční. I takové zákeřné formy nádorového bujení ale v přírodě existují. Své o tom vědí ďáblové medvědovití, psům či medvědům podobní vačnatci z Tasmánie.

Infekční

rakovina přenosná slinami

pronásleduje tato zvířata již desetiletí a dosud proti ní není žádná obrana. Výskyt zmíněné raritní choroby zaznamenali vědci v roce 1996. V dalších letech bylo zaznamenáno její šíření celým ostrovem následované prudkým poklesem početnosti ďáblů medvědovitých. Populace vzteklých čertů se v důsledku onemocnění během dvaceti let zmenšila o 70 procent.